na Blog.cz

Amy se ale odpovědi už nedočkala. Luise zmizela zpátky obklopena oslepující září a zanechala v Amyině hlavě spoustu zmatku a nezodpovězených otázek. Jako by to byla pouhá halucinace, žádné stopy po tom zvláštním zjevení. Jen flétna, kterou Amy držela pevně ve své pravé ruce.

"Páni, to snad....'' "neni možný" dořekl Sam s otevřenými ústy a doslova zíral na oblohu. "Měli bychom už jít" řekla zodpovědně Amy a pevně stiskla Samovu ruku. "Jo máš pravdu, ještě nás tu někdo nachytá" Řekl pomalu ještě udivený Sam a neohrabaně se postavil.

V nočním tichu se chodbou rozléhal každý jejich krok. Náhle se oba zastavili, Amy stála před svým pokojem a už už se rozhodovala pomalu otevřít dveře. V tom ji ale Sam chytl za ruku a dlouze ji políbil. Vždyť na to celý ten večer čekala, ani by ji nenapadlo uhnout. Když se od ní Sam odtáhl, rozumně řekl: "Amy prosím neříkej nikomu co stalo tam venku, považovali by tě za blázna. Bude to takový naše malý tajemství, jo?" zdůraznil tázavě a pohlédl jí zhluboka do očí, Amy jen přikývla a šťastně ho objala. "Dobrou noc, zítra si o tom ještě promluvíme, hlavně schovej tu flétnu" Řekl ještě Sam a odešel do svého pokoje.

Amy tiše otevírala dveře a doufala že holky už budou spát. "uff" oddychla si v duchu když konečně ležela v posteli. I přes to kolik hodin už bylo, Amy nemohla usnout, hleděla do stropu a přemýšlela nad celým uplynulým večerem. Nad nezdařilou párty, nad koupáním se Samem, nad Luise, nad polibkem. Bylo toho moc, Amyininy smíšené pocity s ní bojovaly a ona nevěděla jak jen má usnout.

Ráno když ji holky vzbudili, začali se vyptávat kam se vypařila. Amy ale věděla že nesmí nic říct. "Bylo mi špatně, tak jsem šla na záchod" Řekla unaveně Amy a vstala. Tak to ti nesežeru, na to jsi tam byla moc dlouho. Řekla Leslie a nevěřícně na ni pohlédla. "To je právě to, když jsem se vracela, potkala jsem učitelku na matiku. Docela mě zdržela" řekla Amy a natáhla se pro kalhoty.

Všechny vyrazili na snídani. Po celé cestě nepadlo ani jediné slovo, nikoho nenapadlo žádné téma a tak prostě mlčely. Když si na tác naložili jídlo, Vasila se vypravila kamsi na druhou stranu jídelny a Leslie s Amy šly ke stejnému stolu jako vždycky.

Když se posadili, přisedl si k nim Sam. "Čau brácha, jak jde život?" poptala se vesele Leslie rýpající se v ovesných vločkách. "Jo jde to, jsem jenom trochu nevyspalej" odpověděl Sam a usmál se na Amy, ta jeho úsměv opětovala a polkla vločky. Po chvíli se Amy se Samem znovu setkali pohledem, usmáli se na sebe, Amy nesměle sklonila pohled ke snídani a opět se věnovala svým vločkám.

Po snídani se vydali zpět na pokoj připravit si na první hodinu. "skočím se ještě kouknout co bude k obědu, běž napřed, já tě doženu" řekla Amy a Leslie jen přikývla a pokračovala dál. Po chvíli Amy konečně našla to co hledala, Sama. Sam právě odnášel svoji snídani, Amy se k němu zběsile přiřítila a pošeptala mu do ucha: "buď dneska o polední pauze u bazénu" ani nečekala na odpověď a běžela zpátky za Leslie.

Oba se přikrčili v křoví a tiše se pochichtávali. K bazénu přišel školník, něco si zamumlal pod vousy a odešel. Amy se začala šíleně smát. Válela se smíchy v hlíně, dokud se nerozesmál i Sam.

" Víš, že jsem na tuhle školu mermomocí nechtěla?" obrátila se Amy na Sama.

" A změnila jsi názor?" zeptal se Sam. Amy se ušklíbla: " Nepatrně." Sam si lehl mezi spanané jehličí k Amy a vzal ji za ruku. Když se podívali na oblohu, uviděli zářivý měsíc v úplňku.

" To je nádhera," vydechla Amy a sledovala měsíc. Po chvíli si všimla něčeho podivného. Hvězdy kolem měsíce byly rozestavěny tak, že to vypadalo jako lucerna. Za okamžik rozeznala vedle lucerny také jakousi postavu.

" Same," špitla, " vidíš to, co já?"

" Myslím, že jo. Vypadá to zvláštně," přikývl Sam. Hned potom je oba oslnilo ostré stříbrné světlo. Amy si dala ruku před obličej, aby si chránila zrak.

Když intenzita světla konečně zeslábla, Amy odtáhla ruku ze svého obličeje a najednou měla pocit, že má halucinace.

" Same," zašeptala znovu," vidíš taky anděla?" Sam mlčky přikývl. Oba se automaticky posadili a odsunuli o několik centimetrů dál.

Proti nim stála světlovlasá dívka v dlouhých hnědých šatech, v ruce držela lucernu a zářila stříbrným světlem. Najednou na ně promluvila :

" Nebojte se. Já jsem Luise." Měla jemný tichý hlas.

" Co tady děláš, Luise?" zeptal se anděla Sam.

"Jsem tu, abych vám něco předala a před něčím vás varovala," pravila Luise.

" Konkrétněji by to nešlo?" ujelo Amy. Luise se ušklíbla, zamávala před sebou rukou a vykouzlila roztomilou flétničku.

" Tohle je flétna Lacarovy země. Vezmi si ji, děvče," podala Luise Amy stříbrnou flétnu.

" A před čím nás máš varovat?"

Amy musela rychle přehazovat nohy aby stíhala Samovým dlouhým krokům. Pospíchali tiše prázdou školní chodbou ani nedutli. Amy se bála že z nějakého kabinetu na ně vyběhne nějaká učitělka v županu a natáčkách a seřve je. Ještě víc se ale bála toho co jí Sam chce říct že jde tak daleko. Měla velmi nepříjemný pocit, jako by ji někdo lechtal přímo uvnitř břicha. Velmi ji překvapilo když Sam zamířil k zadnímu vchodu, čekala že s ní zaběhne za roh a něco jí vyčte.

Když došli k školnímu bazénu který leží za pravým křídlem školy, Sam se posadil na lehátko a pobídl Amy aby se posadila vedle něho. Amy se tedy posadila a nedočkavě se Sama zeptala co jí chce. "Vlastně ani nic tak důležitého, chtěl jsem tě jen odtáhnout pryč než se tam seběhne polovina učitelek a všechny seřve a boudou mít průšvih" Odpověděl Sam a znělo tak že mu na Amy záleží. "Čekala bych spíš že budeš zachraňovat svojí sestru" Řekla Amy protože nevěděla co mu na to říct. "No, myslím že jakmile se začne hádat s Vasilou, je nebezpečný se do toho plést. Nerad bych zejtra leštil záchody nebo utíral tuny prachu ve školní knihovně" Odpověděl s úsměvem a Amy se zasmála, kdyby neseděla tak určitě omdlí. Něco jí hrozně zaujalo na tom jeho rošťáckym úsměvu. "Slyšela už jsi někdy o tom že voda je nejlepší v noci?" zeptal se tajemně Sam "Hmmm, myslim že někde ve filmu" Amy přesně věděla na co Sam naráží. "no a už jsi to zkoušela, víš věřit filmům..." Sam se prostě nedal odbít. "No tak fyzicky jsem to ještě nezkoušela, ale představovala jsem si to už houdněkrátů" usmála se Amy. "A nechceš to zkusit? je to fakt bezvadný.." Amy se už nenechala přemlouvat protože už od chvíle kdy ho uviděla poprví, o tom snila každou noc. Oba se rozběhly a skočili do bazénu. Voda nebyla zdaleka tak studená jak si Amy myslela, náhodou byla celkem teplá.

Po chvíli co se tam vesele cachtali a blbli, se k ní Sam začal pomalu přibližovat. Amy už se ujistila že ho chhce políbit, nevěděla sice co se bude dít potom a trochu z toho měla strach, ale dala tomu volný průchod. Samovy rty byly už jen několik milimetrů od těch jejích, když v tom je něco vyrušilo. Dveře u zadního vchodu hlasitě bouchly. Sam byl naštěsní rychlí a vyskočil z bazénu, pak pomohl ven Amy a rozběhly se k nejblyžšímu křoví, skočili za něj a čekali co se bude dít.

Přišel ten večer. Leslie s Amy nejprve nechtěly jít vůbec spát a v jedenáct se prostě vypařit, ale byly unavené, tak si nařídily budíky. Ty se rozezvonily ve 22:45 a holky si vzaly župany,bačkory a vstupné v podobě sušenek a limonády. Chtěly nenápadně obejít Vasilinu postel a zmizet, jenomže Vasila tam nebyla!

" Amy, ty jsi slyšela Vasilu odcházet?" zeptala se Leslie spolubydlící.

" To vážně ne, musela se někam vypařit, když jsme spaly," došlo Amy," doufám, že ji někdo nepozval na večírek!"

" No ještě to tak," zhrozila se Leslie a obě už radši šly. Jejich kroky se rozléhaly tichou chodbou, ale žádný učitel na ně donikud nevyskočil a nezačal jim vyhrožovat důtkou, takže se v pořádku dostaly do společenské místnosti.

" Ahoj, pojďte dovnitř. A dejte mi vstupenky," zazubil se na ně ve dveřích nějaký druhák. Holky mu vrazily sušenky a limošku a hrnuly se dovnitř. V křeslech, na sedačkách i na podlaze seděli studenti, jedli, pili a bavily se. Jedna dívka se dokonce rozhodla pobavit okolí tím, že začala chodit po rukou. Amy se usmála. Tohle se jí líbilo. Kdyby se na večírek přišlo, všichni by měli průšvih. Zakázané ovoce přece chutná nejlépe, ne? Amy začala po místnosti očima hledat Sama. Jenomže dřív než Sama našla Vasilu!

" Hej, Vasilo, co ty tady děláš?" uslyšela za sebou. Takže Leslie už nenáviděnou osobu zaregistrovala. Vasila se samolibě učklíbla a řekla:" Myslíš si snad, že musíš být z prváků pozvaná jenom ty?"

"Spíš se divím, že vytáhli zrovna tebe. takovou barbie," odsekla Leslie. Začalo se schylovat k hádce.

" Vasilo, Leslie, nechte toho," napomenul je jistý druhák. Ale pranic to nepomohlo. Vypukla hádka, přimotalo se do ní ještě několik studentů a bylo jisté, že tohle už učitelé uslyší. Ksakru!

Amy se snažila zastat Leslie a právě když chtěla z pusy vypustit nadávku na Vasilinu hlavu, jí někdo poklepal na rameno a řekl: " Musím ti něco povědět. Pojď se mnou." Amy se otočila a uviděla Sama. Spolkla tedy nadávku a šla se Samem z místnosti. Co jí tak může chtít...

Do školy odjížděla Amy s odporem a byla pevně rozhodnutá, že se bude snažit, aby ji poslali domů. Byla ochotna dělat průšvihy a podrazy, jen aby bylo po jejím. Změnila ale názor. Kvůli Samovi. Díky němu byla ochotná na internátní škole vydržet, a dokonce se pokusit mít dobré známky... aby si nemyslel, že je úplně blbá. To ovšem nebyl Lesliin případ. Ta se v jednom kuse hádala s Vasilou a v hodinách vypadala, jako by za sebou měla alespoň čtyři vysoké a tuhle školu vůbec nepotřebovala.

Byl zrovna pátek, když Amy seděla na chodbě na lavičce s Leslie a ještě jednou spolužačkou a všechny tři se snažily co nejrychleji dohnat povinnou četbu. V tom šel kolem Sam. Amy zvedla oči od knihy a usmála se na něj. Cítila, jak začíná rudnout, obzvlášť, když si to Sam namířil k nim.

" Čau holky, co se to šprtáte?" oslovil dívky Sam.

" Hádej, tys to musel šprtat loni. Milovaná povinná četba," odpověděla mu otráveně Leslie. Amy sklonila hlavu ke straně 89, protože už byla rudá až za ušima:). Sam si toho všiml, dvěma prsty zvedl Amy bradu a řekl: " Zavři tu bichly, náhodou mám s sebou loňské výpisky." Pak knihu na Amyně klíně zaklapl a podal jí sešit popsaný písmem, které poukazovalo, že text byl psán na poslední chvíli. Amy se překvapeně i potěšeně usmála. Sam se otočil ke všem třem a zašeptal:

" Chystáme tajný večírek. Je to sice pro druháky, ale VIP prváci můžou taky. Zítra v jedenáct ve společence, samozřejmě v noci. Vstupné je něco k jídlu nebo pití. Tak doufám, že příjdete."

Pak Sam odešel a dívky si z jeho sešitu opsali zápisky. V hodině Leslie Amy pošeptala:" Máš na něj dobrý vliv, mně svoje výpisky nikdy dobrovolně nepůjčil." A Amy zrudla nanovo. Opravdu má na Sama tak dobrý vliv?

Večer, když si Vasila konečně dočesala vlasy a zhasla, Amy se zachumlala pod peřinu se Samovým sešitkem v ruce. Přitiskla ho k sobě a spokojeně usnula. Už se nemohla dočkat večírku. A přirozeně hlavně Sama. Asi ve dvě ráno se probudila a uvědomila si: " Že bych se zamilovala?" Pak ale zavrtěla nesouhlasně hlavou a znovu ulehla. Nedokázala si to připustit.

Amy se postavila do dlouhé fronty v jídelně a čekala až na ni dojde řada. Rozhlížela se všude kolem aby zjistila s kým že to vlastně musí teď žít. Školní jídelna byla opravdu veliká. Amy postupovala stále blíž k okénku. Hned za ní stála Leslie, Vasila stála až dál jelikož odmítla být tak blýzko Leslie. Amy dostala jídlo a šla se posadit, měla štěstí, ještě dva stoly zbyly úplně volné. Posadila se tedy do rohu a začala jíst párek s bramborovou kaší. Když Leslie dostala jídlo, bez zeptání se posadila k Amy. "Nevadí že jsem si sedla k tobě?" zeptala se po chvýli Leslie protože nevěděla jak začít hovor. Amy prolétlo hlavou že by si k ní vlastně mohl sednout i kdokoliv jiný, tak řekla že je to v pořádku. Amy pozvedla hlavu a viděla že k nim kráčí bratr Leslie. "Nebude ti vadit když si brácha přisedne? on tu zná jen jednu partu a ti už sedí u jiného stolu který je zaplněný" Bylo vidět že Amy bojovala jesli chce nebo raději ne, ale když už byl skoro u nich rozhodla se že jí to vadit nebude. Když se posadil, Amy sklonila hlavu. "Ahoj já jsem Sam" představil se Amy po tom co pozdravil sestru. "Ahoj" pozdravila Amy "no a jak se jmenuješ? hele nejela jsi ty náhodou ve stejnym kupíčku?" "Já jsem Amy, no náhodou jo no" usmála se Amy poprvé za tu dobu co seděl Sam u stolu mu pohlédla do očí. Od té doby bylo už u stolu ticho. Amy už nemohla strávit ani to nejmenší sousto, tak se rozhodla zbytek odnést. Amy se zvedla a šla k okénku kam se špinavé nádobí odnáší, měla to skoro přez celou jídelnu. Když byla v polovině cesty rozhodla se ohlédnout a podívat na Sama dokud má ještě příležitost. Pomalu se otáčela a hledala ho. Bohužel si před tim nevšimla že přímo před ní je veliká louže pití, někdo ho tam vylil a Amy teď uklouzla a zbytek kaše hodila na záda ředitelce která stála kousek za ní. Amy ležela na zádech a pod sebou měla tu velikou louži. Všichni se na ni podívali a Amy zrudla jako rajče. Sam se bavil s Leslie, a až po chvýli postřehl že se něco děje. Pohlédl do prostředka jídelny kam všichni doslova civěli a smáli se. Když uviděl ležící Amy pousmál se ale hned zvážněl, postavil se a šel k ní. Přátelsky jí podal ruku a zvedl ji. Amy se postavila a Samovi poděkovala. Sam jí nabídl že za ni odnese prázdný talíř aby mohl zmizet co nejrychleji. Amy to samozřejmě přijala a rozběhla se zpátky na pokoj číslo 26.

Škola Nekonečno byla veliká zašedlá budova a Amy se pranic nelíbila. V lekla svůj velký kufr na kolečkách do haly. Tam na ně čekala jakási vysoká vyhublá žena, asi učitelka. Amy si všimla, že každému studentovi dávala pokyny a klíč od pokoje.

" Amy Lorensová? Ty jsi Amy Lorensová? Máš pokoj číslo 26," řekla jí učitelka a podala jí zlatý klíč. Slovo máš vzbudilo v Amy naděje. Že by jí rodiče zařídili samostatný pokoj. Ne, samozřejmě ne.

" Ty máš dvacet šestku? Tak to jsme spolubydlící. Já jsem Leslie a támhleto strašidlo se sluchátkama v uších je můj brácha Sam," ukázala světlovlasá dívka na TOHO KLUKA, toho z vlaku.

" Já jsem Amy. Leslie, nevíš, jestli s námi bude ještě někdo bydlet?" zeptala se Amy. Leslie nestačila nic říct, protože k nim přikráčela dívka s pečlivě udržovanými vlasy, nehty a pletí, zkrátka barbie a pravila: " Leslie?! Mám snad sdílet jeden pokoj s tebou, to je sranda, co! Já, Vasila Monteseová, mám bydlet v jednom pokoji s holkou, co v minulém semestru dala řediteli do učebnice kýchací prášek? To je katastrofa." Pak se Vasila otočila na podpadku a šla si stěžovat za tou pohublou učitelkou. Amy nevěděla, co si o tom má myslet. Jedna její spolubydlící je namyšlená barbina a druhá, jak se zdá, pěkná uličnice. A ona sama nechce v té škole pobýt ani jediný den...

Vasile nepomohly žádné nářky, ani argumenty. Takže se všechny tři vydali do druhého patra najít svůj pokoj. Navzájem mezi sebou měly asi 2 metry odestup, protože Amy nechtěla mluvit s nikým a Leslie s Vasilou nechtěly mluvit spolu.

Pokoj byl vymalován meruňkovou barvou, závěsy u okna i mezi postelemi byly oranžové. Amy si rychle zabrala postel u okna. I doma měla postel u okna. Když se jí totiž nechtělo spát, nejraději se z okna dívala do černé tmy a pozorovala flamendry a noční tramvaje. Leslie si vzala postel vedle Amy a Vasila obsadila tu nejblíže malým bílým dveřím vedoucích do koupelny. A za chvíli začínal společný oběd ...

Jednoho rána se Amy vzbudila a uvědomila si že dnes je ten den, den který jí naháněl hrůzu. Oblékla se a šla si udělat snídani, měla půl hodiny aby jí neujel vlak. Její bezradné oči neustále pobíhali po celém jejím domě, předsavovala si jak bude muset žít někde jinde a děsilo jí to. Když dojedla vajíčka a dopila kafe, posadila se na postel. smutně se rozhlédla po svém pokoji a pozorovala každičký detail který jí bude chybět. Vstoupila do ložnice svých rodičů a vyčítavě jim pohlédla do očí. "Jak jen jste mi to mohli udělat, vždyť víte že internátní škola je pro mě doslova stresující záležitost" Amy se podívala na hodinky a zjistila že už by měla jít. "neboj Amy, ty to tam zvládneš,určitě se ti tam bude líbit. Alespoň se naučíš životu mezi lidmi. A teď už běž, aby jsi to stihla" Matka vstala z postele a Amy obejmula. "Tak čau" Rozloučila se Amy pohrdavě a odešla.

Na nádraží nebylo moc lidí, alespoň to Amy na chvilku uklidnila, lidi nikdy neměla moc ráda. Když nastoupila do vlaku, posadila se do prázdného kupíčka. poslouchala hudbu z mobilu a koukala z okna. Vlak zastavila na první zastávce, čím víc bylo ve vlaku lidí, tím víc byla Amy nervózní. Měla štěstí, ještě pořád si k ní nikdo nepřisedl. Amy už přestala počítat zastávky a začala se nudit. Vlak Amy skoro ukolébal ke spánku, jenže jakmile Amy zavřela oči, někdo otevřel dveře. "bože jenom to ne lidi, a jdou si sednout ke mě" Pomyslela si amy a namáčkla se co nejblýže k oknu. Do její kupíčka vstoupilo pět lidí, tři dívky a dva chlapci v jejím věku.

Amy nenápadně poslouchala rozhovory těch mladých lidí. Už po pěti minutách si byla zcela jista že jedou na stejné místo jako ona. Amy už byla hodně neklidná, zbývali jen tři zastávky a byly na onom děsivém místě. První zastávka ze tří, Do kupé kde seděla Amy s neznámími lidmi vstoupil další budoucí spolužák. Amy se na něj podívala. Měl hnědé vlasy a modrozelené oči. V uších měl sluchátka a nádherným hlasem zdaravil všechny lidi v kupé jménem, kromě Amy. Amy se chlamec líbil, ale ona si to nechtěla přiznat.

Vlak zastavil a byly u školy, všichni se vyřítili z vlaku jako by to nebyla škola ale kino. Jen Amy šla za nimi šouravým krokem a přemýšlela s kým asi bude bydlet na pokoji.

1. Amy

Amy Lorensová žila s rodiči na roztomilém venkovském sídle, ale sama moc roztomilá nebyla. Měla výbušnou povahu, prováděla rošťárny a i její vzhled působil zvláštně. Černé vlasy si zpravidla nečesala a ze zelených očí jí, když byla naštvaná, šlehaly blesky vzteku. Byly dvě věci, jakých se bála - malí brouci a internátní školy. Nesnášela, když jí rodiče vyhrožovali, že ji přihlásí do internátní školy. Jednoho dne, byl zrovna srpen, se rodičovské výhrušky staly skutečností.

" Internátní škola! Vy jste mě opravdu přihlásili! To jste se snad zbláznili, ne?!"

" No tak, Amy, prospěje ti to. Naučíš se samostatnosti a zároveň budeš dodržovat řád," snažila se maminka.

" Žídný řád dodržovat nebudu. Já to tiž vůbec nikam nepojedu, abyste věděli!" vztekala se Amy. Jenomže už to rodičům nerozmluvila, byla už zapsaná do prvního ročníku. Za týden jel vlak do internátní školy Neskutečno a Amy musela jet taky.

Celý týden do odjezdu mluvila jen slovy Ano, Ne a Nevím a jinak nepromluvila s nikým ani slovo. Zavírala se na balkóně svého pokoje a dusila v sobě vztek.

Amy samozřejmě neměla na vybranou. Maminka jí sbalila kufr, který byl mimochodem pěkně velký a těžký, a tatínek jí obstaral jízdenku na vlak. Prostě hrůza, nic horšího si Amy nemohla přát.